On a Ona

20. ledna 2011 v 8:54 | KolieAlan |  Staré výšplechty
"Ne!" Zakřičel, "Nechci tě znovu opustit po tom, co jsem tě tak dlouho hledal." Odpovědí mu byl jenom podmračený pohled. Proč to nechápe?! Pomyslel si. Po tom všem!
"Prostě by to nešlo," řekla po chvíli. Protože ho nechci ztratit. Nechci, aby ho zabili. Proč to nechápe?! Po tom všem!
Najednou se k ní naklonil a políbil ji na rty. Ona se od něj však odtáhla a chvíli na něj bezvýrazně civěla. Když se pokusil dotknout její ruky, dala mu facku. "Co to podle tebe mělo znamenat?!" Vykřikla.
Podíval se na ni hlubokýma zlatýma očima: "Říkalas, že tvoje rasa reaguje mnohem přirozeněji než my, elfové. To byla moje reakce. A co ta facka?" Potutelně se usmál, když chvíli neodpovídala.
"To byla zase moje reakce," zamumlala a rychlým krokem odcházela.
Proč? Zeptal se sám sebe. Co jsem jí provedl?
Proč? Zeptala se sama sebe. Co jsem mu provedla?
Proč mě takhle mučí, když ví, že chci jenom jedno - aychom byli spolu?
Už se mu skoro ztratila z dohledu, když se v něm něco vznítilo. Rozeběhl se a téměř nadlidskou rychlostí ji doháněl. Chtěl jí položit jenom jednu otázku... "Kam vlastně tak pospícháš?"
Bylo to trošku nelogické, že se spolu hádali když ani jeden z nich nebyl obeznámen se situací toho druhého. Ale zamilovaní dělají nelogické věci. Obzvlášť zamilovaní elfové, kteří jsou v dané fázi života jako šílení.
Podívala se mu do očí: "Domů, kam jinam?"
"Doma jsi tady."
"Ne," zasmála se, "To nejsem. Potřebovala jsem si tu akorát vyřídit pár záležitostí s vaší královnou."
Naklonil hlavu na stranu a nevyzpytatelně se na ni zahleděl: "S královnou?"
"Jeden z dalších důvodů, proč zkrátka nemůžeme být spolu. Já jsem princezna."
Na okamžik oněmněl a nehýbal se. Princezna?! Tím se toho mnoho vysvětlilo. Ale proč mu to neřekla dřív? Ještě před dvěma dny by ten cit mohl zkrotit, ale teď měl pocit, že se mu snad rozskočí srdce. A ona se mu se slzami v očích zase vzdalovala.
Neslyšnými elfskými kroky k ní znova přiběhl, což po předešlé bitvě nebyla žádná hračka. Zlehka jí položil ruku na rameno. "Půjdu s tebou. Ať jsi odkudkoliv a ať půjdeš jakkoliv daleko. Ať chceš nebo ne. Vždycky jsem s tebou."
***
Tak tuhle krásnoou povídku pro mě napsala jedna kamarádka (kupodivu ne Ufonek). Neuvedla jsem to tu celé, protože ten příběh píšeme dohromady, a navíc ještě není zveřejnný na netu (už má asi 60 kapitol), ale až bude alezpoň z části zveřejněn, dám vám adresu, na které je. Díky, Barvičko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama