Den s velkým... nikoliv D, nýbrž K

30. ledna 2011 v 14:01 | KolieAlan |  Staré výšplechty
"Půjčíš mi tu přepravku? Jana potřebuje s morčatama k veterináři, ale žádnou nemá." To mi řekla máma, a žádala si tím moji přepravku na králíky. Když přijela z nákupů, zavolala na mě a na ségru: "Holky, pojďte se na něco podívat!" Já si to pochopitelně okamžitě spojila s přepravkou a hnned jsem věděla, kolik uhodilo. Jonáškův nástupce.
Jonášek byl kočka evropská a minulý rok bohužel umřel na kočičí chřipku. Večery jsem kvůli němu proplakala a jakožto médium jsem velmi často měla tu čest ho vidět, jak se prochází naším bytem. Slyšet jak přede a cítit, jak se mi v noci otírá o nohy. A to i několik měsíců po jeho skonu.
Být médium mi občas připadá jako dar, občas zase jako prokletí. Dar protože mohu bez námahy vidět auru, duchy, energetické toky a astrálně cestovat. Prokletí protože věštecké sny jsou váhradně noční můry a protože přítomnost každé zbloudilé duševe mně vyvolává pocit tísně, závratě, úzkosti.
A teď, rok po Jonáškově smrti, jsme si pořídili novou kočku, britskou bikolorní. Nejdřív jsem o novém kotěti nechtěla vůbec slyšet - mluvím o době, kdy jsem ještě Johnyho oplakávala, a podobný stav trval až do teď. Nový kocourek si ze mne udělal mamku. To na mně volá, když mu je smutno, ke mně se tulí, když se mu stýská po kamarádech, mně se drží u nohou, ať jdu kamkoliv.
Pro mne je to velká čest. Kočky si totiž nevypěstují citové pouto tak snadno, jako ostatní zvířata. Jsou hrdé a důstojné a výbíravé.
Faktem je, že kvůli mojí schopnosti mne mají všechna zvířata ráda, potože zvířata jsou citlivá na energetické vlny a čím jsou silnější, tím více je přitahují. Například moje ségra médium není ani z části, ačkoliv se to u nás v rodině dědí, a všechna naše zvěř se od ní drží dál.
Matky jsme tu já a moje mamá. Protože po ní jsem tu schopnost zdědila. Protože my jsme ta média.
Mimochodem, kotě se ještě nijak nejmenuje. Mamku okamžitě napadlo jméno Jonáš, ale to jsme předem odsoudili, protože Jonáše jsme měli dva a oba dva zemřeli na stejnou nemoc. Takže tohle jméno ne, tohle nosí smůlu.
Já mám pro kočky ráda honosná jména, tak mne okamžitě napadla dvě: Julius a Ceasar. Ani jedno se nelíbilo, protože v něm není Ššš, které kočky slyší nejlíp. Tak jsem vymyslela Šér Chán, jako ten tygr z Knihy džunglí. To se docela líbí, a teď se čeká, jak se uchytí.
A když jsem Kotě chovala, naposledy jsem uviděla známé žlutozelené oči, pruhovanou šedou srst... A pak odešel do dimenze, která mu náleží. Protože už má nástupce, protože nadešel Jeho čas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama