Listopad 2010

První krůčky

27. listopadu 2010 v 19:57 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Tento článek nebude nijak moc dlouhý.
Blog existuje už delší dobu, vlastně vznikl zároveň s jeho dvojčátkem, který také pojednává o mně. Ale tito bratříčci mají ještě devět mladších sourozenců a jednoho staršího. A další jsou na cestě!!!
Blog KolieAlan o sobě je asi o dvě minutky mladší než NSSVS. Ale rozvíjí se o měsíc déle, protože jsem jej zprovoznila včera (26.11. 2010) kdežto Náš Svět S Velkým S chci otevřít až za měsíc... Jeho údržba bude poněkud složitější.
Za dva dny sem přibylo několik článků, z nichž nekteré jsem měla předpřipravené, a trochu se změěnil styl, jestli jste si všimli. Podle mne to takhle vypadá mnohem lépe, předtím to tu bylo takové... dětinsko-ujeté a to mi lezlo na nervy.
Snad se zase vrátíte, tolik nudná nejsem, ne?
KolieAlan

Tak konečně teenager...

26. listopadu 2010 v 19:12 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Mám depku... A taky pocit, že všechno nejlepší už mám za sebou.
Ale taky jsem docela šťastná, protože tohle mi otevírá nové šance, nové ideály.
JE MI 13!!! JSEM TEENAGER!!!
Asi to beru moc hystericky... Nicméně: V tomto -teen. věku udělám následující:
-Každý den budu trávit 1 hodinu venku
-Nebudu se od alfy do éty cpát chipsama atp.
-KONEČNĚ řeknu tátovi, jak strašně ho mám ráda
-Řeknu tý (CENSORED) V, že je to (CENSORED) mrcha!!!
-Budu běhat tak rychle, jako D
Co je červeně, jsem ještě nesplnila. Co je žlutě je hotovo. Nashle........................

Zklamání

26. listopadu 2010 v 18:59 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Spousta lidí o mně ví, že naprosto zbožňuji hádanky. Že se snažím i těm největším pitominám přijít na kloub a co mi nedojde, to mě užírá zaživa.
To je jeden z tisíců důvodů, proč jsem donedávna skoro nepřetržitě poslouchala Anetu Langerovou. Mluví ve svých písních nesouvisle.
A moje povaha mě nutí snažit se dát jejím textům nějakou souvislost.
...
Když už mi to začínalo jít, úplnou náhodou jsem zjistila, že všechny její písničky jsou sprostý podvod.
Jak to myslím?
Takhle:
Prostě si okopíruje melodii a celkovou skladbu od jiné kapely či skupiny či něčeho na ten způsob a ve finiši si přidá pár nesmyslných rýmů.
Možná si to prostě takhle zjednodušuje, že skrátka napíše nějakou slátaninu která jí samotné nedává smysl, ale prostě si na tom vydělá.
Možná se mýlím. Možná její slova mají skutečně jeden ze smyslů, které jsem jim přisoudila, ale Aneta k nim zkrátka neumí vymyslet hudbu. Možná je stejná filosofka jako já, nebo Filosofka s velkým F.
...
Jedna z věcí které udělám, než zemřu.
Zjistím, jak to je s Anetinými texty.

New blog

26. listopadu 2010 v 18:58 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Jsem poctivá blogařka a právě jsem založila svůj asi devátý (!!!) blog. Tentokrát bude o správném životním stylu, cvičení, procházkách a jiných věcech, na které nemám absolutně žádný čas ale snažím se je dodržovat.
Zatím tam nejsou články a asi ještě dlouho nebudou.
To je všechno. Mám depku, takže nashle.

Jednou...

26. listopadu 2010 v 18:58 | KolieAlan
Dnes, ve frontě na oběd, jsem pozorovala jednu o hlavu vyšší osmačku. Nejspíš jsem na ni fakt divně zírala, ale byla jsem děsně zamyšlená...
Jednou budu taky v 8. třídě. Nebude to trvat tak dlouho. Jednou odejdu ze základky. Vystuduji střední a vysokou. Jednou se vdám, porodím dítě nebo děti.
Jednou znova zažiju smrt svého blízkého. Najdu na hlavě první šediny, kůže mi ochabne a zestárnu. Jednou tady skončím, umřu.
Uvědomila jsem si, že v životě se všechno může jednou stát. V tom mám jistotu. Ale po smrti nic jisté není... To mě DOST deprimuje.
Našla jsem blog. Jmenuje se Můj utajený svět. Jeho majitelka musí mít strašlivé deprese a neustále o něčem filozofovat... Má úžasné nápady o psaní, ale její způsob dokáže ocenit jenom někdo. Zkuste se tam podívat.
Nicméně tato adminka mě přivedla k novému úhlu pohledu na svět, který mi byl do teď utajen. Zajímavá shoda s názvem blogu, ne? Došlo mi, že všichni nejsou takoví jako já, že jsou i šťastnější i smutnější lidé, že každý chápeme vše jinak. Byť jen trochu.
Snažím se pomáhat kde to jen jde, snažím se pochopit všechny názory. Ale tohle nedokážu? Pitomost! Budu se holt muset víc snažit. Ale jak může někdo vidět svět tak černě? Autorka blogu Můj utajený svět ve všem vidí to horší. Je emo? Ublížil jí někdo? Kdoví. Je postě pořád smutná. Ale stejně - každý jsme nějaký. Třeba je taková jen na blogu, jinak je veselá a kamarádská. Třeba je skutečně tak hloupá a nechce se na nic pousmát.
Osůbko, kdybys někdy narazila na tento článek, odepiš mi prosím do komentů. Jsi zajímavá a chtěla bych tě pochopit. Štve mě že to neumím.

Cukr

26. listopadu 2010 v 18:57 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Jsem závislá.
Na čem? Na sloučenině, kterou se živí můj mozek. Možná proto mě všecko tak zajímá. Možná proto jsem tak dotěrná a vlezlá a mám tendenci se do všeho motat a všechno řešit.
Tahle moje závislost mě jednou přivede do záhuby. Přidělává mi akorát nepřátele. Ale co nadělám?? Bez cukru si nedokážu představit ani den, nedám ani ťuk, když nemám pohonnou hmotu.
Cukr si dávám do čaje když vstávám, mlsám ho celý den, když jsem ve stresu, koupím si tabletky hroznového cukru, když je jednou za čas vše tak, jak má, ještě víc si ty sladké chvilky přisladím. Po cukru se mi také líp usíná a za benzin do toho motůrku v mé hlavě mě mozeček odměňuje krásnými, byť trochu nesmyslnými, sny.
Kdybych jednou neměla možnost si tě dopřát, cukře, pamatuj, že jsi navždy moje velká láska!
Bože, já fakt dokážu napsat hovadiny!!!(?)

Život = marný pokus přírody vytvořit něco dokonalého

26. listopadu 2010 v 18:56 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Za tenhle týden jsme napsali už šest testů. A to je teprve středa! Ale konečně alespoň přicházím na to, jak dokáže být nálada proměnlivá. Když píšeme písemku, jsem mrzutá. Když máme češtinu nebo příroďák, jsem happy. Ale když začala hodina němčiny, byla jsem tak strašně na***ná, že jsem chtěla rozsekat ... něco. Spíš něco rozsekat. Němčina je nuda, až si budete vybírat, rozhodně zvolte španělštinu!
Mám novou kámošku. Vždycky byla taková mlčenlivá a introvertní, držela se vzadu. Pak se s ní začala bavit A. R, to je ta kamarádka, si pořád stěžovala a stěžuje, jak je A sebestředná a panovačná. Mno, každý má svoje chyby...
Dneska mě čeká tolik práce, že bych s tím nejradši praštila.
Jo, co se toho nadpisu týče, nemyslím si o životě nic špatného. Jenom o lidech. Celá naše planeta je naprosto dokonalá, jenom my, lidi, to kazíme. Je to strašný. Jsme tak nafoukaní a máme takové sklony k ničitelství! Jo, to mi připomíná - jukněte se sem: s-o-z.blog.cz Je to jeden z mích deseti blogů. Kdyby jste měl někdo výčitky k Matičce Zemi... Je to blog o ochraně zvířat a přírody.

Zákon života č.1

26. listopadu 2010 v 18:54 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Zase jsme se pohádaly.
Jak jsme rozdílné, tak jsme stejné.
A tak je to se všemi.
Když na někom najdeš něco v čem se s ním lišíš, najdeš bezpodmínečně taky něco, v čem jste stejní.
To je nepsaný zákon té katastrofě zvané Život... Naštěstí. Přináší nám to nové pocity, nová poselství. Nové názory a řešení. Učí nás a ztvárňuje... Nebyli by jsme bez toho, ale zároveň nás to může kdykoliv zničit.
Zajímavé...Úžasné...Skvělé!!
Zase chápu ze života zase o chlup víc.
Díky, Filosofko.

Ledovej čaj je teplej!

26. listopadu 2010 v 18:52 | KolieAlan |  Staré výšplechty
Sluníčko si svítí až neslušně ostře, ale je chladno. Tedy - v porovnání s minulými dny je skoro rekordně teplo, ale i tak...
Vítr je jako snad nikdy. Zrovna jsem se doplazila ze školy. Doslova. Asi v polovině cesty totiž začal foukat silný protivítr, takže jsem se předklonila, přenesla váhu dopředu a prazvláštně shrbená se plížila pražskými uličkami (doufám že si mě nikdo nevšiml). Po několika minutách vichr změnil směr a já - zvyklá na svojí polohu - jsem velmi elegantně spadla na hubu.
Ale jinak je hezky, takže teď jdu ven. Doufám, že se mi nic nestane...